Dar a poselství Vánoc – svátků Lásky
Vstoupili jsme do adventního času a s ním se přibližují Vánoce i konec roku. Pociťujeme, že v tento čas jsou lidé více srdečnější, vstřícnější, hodnější. Nastává sváteční a kouzelná atmosféra, kde se cit a láska projevují u lidí intenzivněji než kdykoli jindy v roce. Nakupujeme dárky, a přesto každý vnitřně cítí, že výměna materiálních dárků nestačí k tomu, aby se Vánoce proměnily ve svátek. Procitají otázky: Proč se vánocům říká Svátky Lásky? Jaké je vlastně vnitřní poselství Vánoc? Jejich smysl a význam pro dnešního tzv. moderního člověka? Můžu je slavit, i když nejsem křesťan? Proč si stále ještě připomínat Ježíšovo narození, když je dávnou minulostí a my teď řešíme důležitější věci? Proč se vlastně obdarováváme?
Jedná se o tradici vycházející z kořenů věřících lidí, která se v současnosti pojí především s rozdáváním dárků. Je tedy doba Vánoc, svátků ze všech nejkrásnějších, oslavujících narození Krista, jeho příchod na zem. Hlásal Slovo a Pravdu ku pomoci lidem na jejich cestě k vědomému žití. Otevřít nám vnitřní zrak v podobě hlasu citu a svědomí. Klíč k prožití a pochopení smyslu Vánoc máme každý ve svém vlastním srdci. Určující je náš vztah k vědění, které nám zanechal svým životem Ježíš. Oslava Ježíše nás jakoby zavazovala k větší pozornosti člověka k člověku a je jistě velmi pěkným zvykem, když se lidé z lásky na připomínku daru, který jsme obdrželi ve Slově, vzájemně obdarovávají.
Správné dávání je bez očekávání (vděky, protihodnoty). Jako vyrovnání plně postačí radost a štěstí obdarovaného. Už se Vám někdy v životě stalo, že jste se po rozbalení dárku rozbrečeli? Vzpomínám na Vánoce, (nebylo to zas tak dávno, před osmi lety.-), kdy jsem prožila ten povznášející pocit pláče, nebo lépe řečeno „nepochopitelných“ vzlyků štěstí. Moje reakce mně samotnou moc překvapila. Byla to pro mě opravdu nádherná spontánní chvíle, která se tak silně a hluboko dotkla mé duše, že bych ji přála prožít opravdu každému. Tato chvíle ve mně probudila ještě dětskou, neutichající touhu po nevyřčeném nesplněném snu, která tam ještě stále byla a čekala k objevení a pozornosti. Byl to dvoudenní kurz kreslení.-) Potvrzuje se tu, že když něco opravdu chceme a je to pro naše nejvyšší dobro, přijde způsob i naplnění, skrze naše vnitřní upřímné silné vyzáření. Tam nahoře se ví o všem.
Vážit si darů, znamená VYUŽÍT jej. Věnujme proto v životě pozornost své duši a snažte se rozvíjet své dary a vlohy (každý máme jiné.-), dělejme to, co vás baví a těší, při čem ztrácíme pojem o čase a naplňuje nás to. Vzplaňme pro něco, co nás vnitřně silně zajímá. Mnoho lidí si ani neuvědomuje, co je dělá šťastnými a neví, co by chtěli, co mají rozvíjet?? Vážit si daru, znamená poznat jeho hodnotu a VYUŽÍT jej. Snažme se dar života využít k rozvinutí svých talentů a zároveň k zpracovávání svých slabostí a nedostatků. Napadá mě tak trochu ironické ale zároveň moudré tvrzení: „Milujme své bližní, a proto je neotravujme svými nedostatky a slabostmi.-)“ Proto dávejme druhým hlavně svou povahou, snažme se být vždy příkladem hodným následování. Tím jim dáváme mnohem více, než jen radost z hmotného obdarovávání. Pomáhat druhému s láskou, to je základním pilířem Ježíšova učení. S láskou, která má v prvé řadě na zřeteli duchovní prospěch, ne snad materiální pohodlí.
Velikým darem pro druhého člověka, který mu můžeme dát je, když mu přejeme, aby zesílil v tom, co je v něm čisté, dobré a krásné. Když ho uvidíme lepšího než je (díváme se „za zeď“) a v tomto duchu na něj i nahlížíme a dokážeme ho tím vlastně pozvednout. Dovolíme mu, aby si tak na své slabosti a nedokonalosti přišel sám, a možná se před sebou i zastyděl. Snažte se objevovat a spatřovat to světlé v člověku, protože naše duchovní podstata je zářící, jen občas na to zapomínáme.-)
Obdarovat druhého můžeme i svým naladěním (vyzařováním). Např. když překvapíme neznámého zamračeného a zamyšleného člověka tím, že se na něho z ničeho nic upřímně usmějeme☺ Zjišťuji, že občas lidi tak vykolejím = změním jejich naladění, že možná celý den přemýšlejí co to bylo? kdo to byl? proč? a možná i v koutku své duše ocení, že už dávno se na nich nikdo z jejich blízkých tak hezky neusmál a budu mít třeba potřebu, aby předali ten hezký pocit v sobě dál. Proto dávejme ze sebe vždy jen to nejlepší, buďme vnímaví, protože každý občas potřebuje přeladit.-)
Blíží se konec roku… a proto nezapomeňme zpomalit, abychom mohli plně prožít jak duchovní, tak i symbolický význam vánočních svátků; zhodnotit celý rok a poohlédnout se za tím co všechno jsme zvládli, čím vším jsme museli projít, za co všechno jsme vděční (nahoru, sobě i ostatním); vzít si z prožitého roku moudra a ponaučení (je důležité vědět odpustit a pustit se neg. emocí), protože všechno co se nám v životě děje má vždy svůj hlubší smysl a věřte, že je to jen pro naše nejvyšší dobro, pro náš vnitřní růst, abychom mohli zas o něco více posílení a s odvahou smělo kráčet k novým životním zkušenostem.
Přeji Vám krásné vánoční svátky, plné díku a radosti, lásky, rodinného štěstí a pospolitosti:-)
Blanka