Proč Perla poznání?

Příroda nám prostřednictvím svých projevů poskytuje množství symbolických forem, které můžeme připodobnit k tomu, co se odehrává v nitru člověka. Jedním z nich je i perla, drobná bělostná slza mořských hlubin, která se v průběhu dějin stala inspirací mnoha legend a vyprávění, neboť byla často spojována s cílem člověka na cestě do hlubin sebe sama.

Odedávna provází člověka úpěnlivá vnitřní touha hledat a nalézat, odedávna jej sužují otázky po smyslu a příčině věcí, účelu a úloze každého živého tvora, který zaujímá místo v harmonickém běhu přírody a Universa. Člověk obrací od počátku věků své oči k nebeským výšinám ve snaze „najít pevný bod“, alespoň na okamžik se povznést k hvězdné obloze a v úplnosti pochopit zázračné tajemství života. Jako bytosti obdařené schopnostmi vnímání, přemýšlení a imaginace nacházíme v přírodě nesčetné množství inspirací, jež se proměňují v symboly odrážející se v našem nitru a poskytující odpovědi na základní otázky lidské existence.

Zamyslíme-li se po vzoru tradičních civilizací nad symbolickou hodnotou každého projevu přírody, od zrnka písku až po síly umožňující neomylnou přesnost pohybů nebeských těles, shledáme, že jakýkoli proces odehrávající se v přírodě je analogický k našim vlastním vnitřním procesům. Např. naše mysl je obdařena schopností rozhořet se touhou po poznání, stejně jako mohou šlehat do výšin plameny ohně; a prostřednictvím svého psychického světa můžeme pomocí vnitřního nadšení rozdávat stejnou energii, jakou přináší životodárná voda. A takto nám během tohoto krátkého zamyšlení mohou vyvstat před očima ještě tisíce dalších příkladů.

***

Jeden z  nejvzácnějších darů přírody, jenž je opěvován a uctíván po mnohá lidská pokolení je i PERLA, drobný lesklý útvar vznikající v plášťové dutině mušlí-perlorodek žijících v hlubinách moří a řek. Tento nepatrný klenot, který je dnes všeobecně považován za „symbol“ majetnosti, neboť jeho vlastnění je podmíněno finančními možnostmi, byl lidstvem dobýván od nepaměti. Jeho hodnota se však neměřila penězi, neboť zpravidla nesloužil jako obchodní artikl, ale byl považován za magický prostředek umožňující kontakt s neviditelnými a tajuplnými úrovněmi Universa a člověka. Byl symbolickým ztělesněním principů, jež se obtížně vyjadřují slovy a které starodávní lidé, inspirovaní mnohotvárnou moudrostí přírody, zahalovali do podobenství.

Pokusme se tedy navrátit do oněch časů, v nichž se zrodilo tajemství perly, které snad dodnes přebývá v některém z tisícerých zákoutí naší duše, odkud se ještě zcela nevytratila starodávná ozvěna úžasu nad každodenními zázraky.

Abychom dospěli k pochopení rozsáhlého symbolismu perly, prohlédněme si ji nejprve pod podrobnou lupou fyzických očí. První, co spatříme, je zaoblený tvar a bělostný perleťový lesk, který je ve skutečnosti výsledkem obranného mechanismu mušle, jež po několik let obaluje perletí cizorodé tělísko, jemuž se podařilo vniknout do jejího nitra. Lidská vynalézavost poháněná vidinou okamžitého zisku dokázala na počátku 20. století využít této přirozené vlastnosti mušlí k rychlejší „výrobě“ perel tím, že se do mušle začaly implantovat kousky tkáně jiné perlorodky. Takto vznikla tzv. perla umělá, která se od přírodní liší tím, že její hmotu už netvoří silná vrstva perleti, nýbrž lasturový „korálek“ obalený podstatně slabší perleťovou vrstvou. Důsledkem tohoto úsporného opatření bylo především prudké snížení ceny (ale i kvality) perel a jejich snazší dostupnost. Atraktivita klenotu, který takto pozbyl na své hodnotě a nedosažitelnosti, se zvyšovala technikou umělého barvení do žlutých, modrých, zelených a dalších odstínů, čímž se proslavilo především Japonsko, původní vynálezce umělé kultivace.

Perla  zrozená přirozeným způsobem,  symbolický význam, jak ho chápaly starodávné civilizace, se z velké části zakládá právě na skutečnosti, že perla je vzácná a těžce dostupná. V tomto aspektu můžeme přirozenou perlu přirovnat k vysoké hoře, na niž jsme se s obrovským úsilím vyšplhali, rozdírali si ruce o skály a trní, překonávali svou únavu, hlad a zimu. Perla umělá by představovala tutéž horu, avšak viděnou z letadla, když se na ni zběžně díváme, sedíce v pohodlném křesle a konzumujíce podávané občerstvení. Je jasné, že oba zážitky jsou zcela odlišné a že vlastní zkušenost a nutnost překonávat překážky v nás zanechává nesmazatelnou stopu vzpomínky a poučení, zatímco zkušenost „umělá“, která od nás nic nevyžaduje, zůstane pouze jako matná vzpomínka, jako jeden z mnoha kamínků v pestré mozaice našich zážitků.

***

Výše uvedené fyzické charakteristiky perly, její kulatý tvar a bělostný lesk, daly společně s mořským a říčním původem základ jejímu nejrozšířenějšímu symbolismu. Je spojena s elementem vody, který je v symbolismu pokládán za životodárný a vždy představoval lunární či ženský aspekt, vyjadřující jeden ze dvou základních principů projeveného světa duality. Protiklady ženský-mužský, aktivní-pasivní, světlý-tmavý, sluneční-měsíční (představované například čínským symbolem jin-jang) nacházejí svůj odraz v celé přírodě: ve střídání dne a noci, přílivu a odlivu, tepla a chladu..., v rytmickém tepu života přisuzujícím každé věci její přirozenou úlohu a možnost vytvořit harmonické souznění se svým protikladem.

Typickou ukázkou symbolismu perly jako ženského principu je řecká bohyně Afrodíta, zrozená z mořské pěny a vystupující z mušle, což zvýrazňuje ženské charakteristiky, čistotu a nevinnost. Z Řecka je také znám symbolismus perly jako obrazu lásky a manželství. Na Východě se v této souvislosti spojuje především s plodností jako typicky ženským prvkem.

Hojné praktické využití našla perla v medicíně a pro svou vzácnost se používala jako talisman ochraňující před škodlivými vlivy. Z Indie je známa jako lék proti krvácení, žloutence, choromyslnosti či nemocem očí. V Evropě se používala především při léčení skleslosti a padoucnice.

Velmi rozšířený je pohřební aspekt perly, který opět souvisí s výše uvedenou charakteristikou pasivního principu. V dualitě život-smrt zaujímá místo průvodce duše na posmrtné cestě, podobně jako je Měsíc „nočním Sluncem“, průvodcem ozařujícím cestu skrze temnotu noci.

Perla byla často součástí pohřební výbavy a na mnoha místech se objevuje v přímém kontaktu s tělem, jako např. v Indii, Japonsku, Borneu nebo u amerického indiánského kmene Hopewell, kde se perly vkládaly do úst zesnulého. To nám připomíná řecké tradice, kde se do úst mrtvého vkládal peníz pro Charóna, převozníka přes řeku mrtvých. V Laosu se jako součást pohřebního rituálu vkládaly perly také do dalších přirozených otvorů těla.

Pohřební smysl perel byl založen kromě symbolismu pasivního cyklu neboli „druhé strany života“ také na vzácnosti, již ztělesňovaly. Duše zesnulého brala na svou dalekou cestu to nejcennější, co mohla získat na tomto světě, aby to odevzdala jako dar božstvům podsvětí a symbolicky tak prokázala, že se během života snažila projevovat to nejušlechtilejší, co lidská bytost vlastní.

***

Zde se dostáváme k dalšímu důležitému symbolismu perly, který souvisí s její vzácností, obtížnou dostupností a dlouho trvajícím vznikáním. Podobá se naší cestě k vlastnímu zdokonalení a nalezení toho, co je v nás čisté a vzácné: ctnostem, které je nutno vyjmout ze svého nitra jako perlu z úkrytu mušle, aby se staly viditelnými a projevenými. Dlouhá je cesta, než perla získá svůj dokonalý kulatý tvar, symbol věčnosti, spojení počátku a konce. A dlouhá je cesta člověka, který směřuje k dokonalosti, k Platónovu sférickému člověku, jenž pochopil svou nesmrtelnou podstatu a sjednotil se s universálním zákonem, který je představován nejdokonalejším z tvarů.

Jistě nás tedy neudiví, že se perla ztotožňovala s dokonalostí, úplností a konečností, s dosažením božského a nesmrtelného. Např. v představách muslimů je vyvolený v ráji uzavřen v perle, v křesťanství je s perlou ztotožňován samotný Kristus jako čistá a dokonalá bytost zrozená z neposkvrněného početí. K perle se také připodobňuje biblické království nebeské, jež lze dosáhnout pouze úsilím, vytrvalostí a obětavostí, schopností vzdát se něčeho, co vlastníme, a nahradit to něčím novým, dokonalejším:

„Anebo je království nebeské jako když obchodník, který kupuje krásné perly, objeví jednu drahocennou perlu; jde, prodá všecko, co má, a koupí ji.“ (Matouš 13,44)

***

Dalším z důležitých symbolických významů perly je také aspekt moudrosti, dokonalého a úplného poznání, které je však obyčejným smrtelníkům skryto a je přístupno pouze těm, kteří jsou ochotni kráčet za ním dlouhou a náročnou cestou. Tento symbolismus perly je znám především z Řecka, křesťanství a gnosticismu.

Jedním ze známých gnostických textů, který vypráví o perle jako o symbolu moudrosti a nesmrtelné vnitřní podstaty člověka, je spis „Píseň o perle“ vycházející z knihy „Skutky Tomášovy“. Pojednává se zde o poutníkovi, královském synovi, jenž byl vyslán do Egypta, aby z hluboké studny přinesl perlu, kterou střeží syčící drak. Poutník dojde až na určené místo, usadí se u dračího doupěte a čeká, až drak usne. Mezitím ho však domorodé obyvatelstvo oklame a královský syn pozře pokrm, který je příčinou toho, že zapomene na své poslání:

„Zapomněl jsem, že jsem královským synem, dal jsem se do služeb jejich králi, a zapomněl i na perlu, pro kterou mne rodiče sem vyslali...“ (Píseň o perle)

Rodiče však pocítí, že se jejich syn ocitl v nebezpečí, a posílají mu dopis, který mu pomůže procitnout ze spánku, získat novou sílu a zmocnit se perly. Svůj úkol po dlouhých útrapách splní a vítězně se vrací domů, kde je oblečen do královského roucha a rozpoznává v sobě krále, vládce nad sebou samým.

Zde se opět setkáváme s perlou jako symbolem vyšších principů v člověku a Universu, s perlou, která je ukryta v hluboké studni – v hlubinách nás samých – a k jejímuž získání je nutno překonat mnohé nástrahy na cestě života.

***

Proč je tak obtížné perlu získat? V čem spočívá její tajemství a symbolická podstata? K nalezení odpovědi na tyto otázky se obraťme k legendám popisujícím zrození perly. Ve většině případů pojednávají o perle jako o výsledku spojení nesmrtelného a smrtelného principu, stejně tak, jak hovoří východní i západní tradice o samotném člověku: je to bytost zrozená ze spojení ducha a hmoty, bytost nesmrtelná, která ve své hmotné schránce často zapomíná na to, odkud vzešla a co je jejím úkolem. Mýty o vzniku perly tedy poukazují na výsledek spojení hmoty a duchovního principu, který tuto hmotu oživuje a formuje.

V legendách pocházejících z Íránu, kde je symbolismus perly velmi rozšířený a bohatý, vzniká perla tak, že do mušle, která vypluje na mořskou hladinu a otevře se, spadne nebeská kapka deště, jež se po spojení s hmotou-mušlí stává fyzickou perlou, sjednocujíc v sobě oba prvky: duchovní-nebeský i hmotný-pozemský.

Podobně se v raném křesťanství vyprávělo, že v moři existuje purpurová mušle, která vystupuje ze dna, otevírá ústa a pije nebeskou rosu proměňujíc ji v perlu. Dále legenda praví, že za bouřky může do mušle vniknout blesk. Ta se úlekem zavře a uvězní blesk ve svém nitru. Blesk se točí v zorničkách mušle, dokud se její oči nezmění v perly. Samotná mušle úderem blesku umírá, ztrácí fyzický život, ale perly i nadále světélkují v moři a získávají nesmrtelnou podstatu. Blesk je zde opět symbolem duchovního principu, oživujícího hmotu. Velmi podobnou legendu nacházíme také v Číně. I v japonské mytologii má perla zvláštní postavení. Představuje společně s mečem a zrcadlem císařské insignie stvořené samotnými Bohy; je tedy opět darem nebeských sil, které se projevily v hmotném světě.

***

Vidíme tedy, že perla představuje dotek nesmrtelného nebeského principu v konkrétním projeveném světě, duchovní prvek v nás samých, který je pevně uzavřen do hmoty a čeká na své objevení. Aby bylo možno perlu získat, je nutné podstoupit namáhavou pouť, jakou procházel královský syn na cestě do Egypta, a překonat překážky, které jsou na ní kladeny. Zeptejme se však sami sebe, jak často dáváme ve svém vlastním životě přednost namáhavější cestě před pohodlnější. Vzpomeňme si, kolikrát jsme sami sebe ujišťovali, že pokud budeme chtít, překonáme cokoli, a pak nás sebemenší neřest, lenost, obava, vidina nepohodlí nebo ztráty svých drobných jistot stáhla zpět z cesty, na niž jsme se odhodlali vykročit. A naopak, všichni máme dostatek zkušeností, které nám potvrzují, že stačí zrnko sebepřekonání, nepatrný projev vůle ke změně svých malých pohodlností, a Osud nám podá svou milosrdnou ruku, pomůže nám vyřešit zdánlivě nepřekonatelný problém a dodá nám sílu k dalším činům.

***

Co nám chtěla Příroda sdělit tím, že stvořila perlu? Možná se nyní nacházíme o krok blíže k rozřešení této záhady a možná trochu lépe chápeme, proč starodávné civilizace nechtěly toto bohatství zpeněžit ani si jím zajistit obživu, ale přisoudily mu hodnotu vnitřní, symbolickou. Příroda nám v lesknoucí se kulaté perle dala dokonalý příklad toho, jak máme přistupovat k našemu vlastnímu životu, jak vyřešit své vnitřní otázky, jež zmítají naší duší v nesčetných nejistotách. Ukázala nám, že pokud toužíme získat to, co nepatří do hmotného světa a co je projevem věčnosti, musíme zapomenout na cestu „nejmenšího odporu“, již jsme si zvykli každodenně volit při řešení našich problémů, které velmi často, pokud se zdají neřešitelné, odložíme „na zítra“ nebo přesvědčíme sami sebe o jejich malé důležitosti a zapomeneme na ně.

Chceme-li získat perlu, nalézt a projevit své ctnosti, dát přednost píli před leností, odpovědnosti před pohodlností, síle před slabostí, musíme se odhodlat překonávat překážky.

Vydejme se nebojácně hledat perlu, vykročme vstříc sobě samému, skromně, avšak pevně a s jistotou. Mějme na paměti, že ctnost i poznání se získávají pouze úsilím podobným tomu, jaké je nutné vynaložit při nekonečném potápění do mořských hlubin, hledáme-li mezi tisíci mušlí tu, která v sobě skrývá perlu. A nezapomínejme ani na to, že v našem vnitřním světě nelze objevit „mechanismus výroby umělé perly“, jak je tomu ve světě fyzickém, a nelze si takto zkrátit cestu ani ušetřit námahu. Vnitřní perlu nelze koupit, je zapotřebí ji získat a být hoden ji vlastnit.