Přijetí a uzdravení vnitřního dítěte

Kdysi byl každý z nás dítětem. Dětství položilo základy našeho budoucího života - jedná se o naše prožitky, přijaté přesvědčení a vše, co jsme se naučili a co jsme prožili (něco z toho bylo nádherné a něco zase natolik traumatizující, že to vážně poznamenalo zejména naše vnímání sebe samých).

Když jsme se konečně stali dospělými, domnívali jsme se, že příběh našeho dětství skončil, jenomže tak tomu není. To dítě v nás pořád žije. Jeho chápání světa ovlivňuje to, jak dnes myslíme, cítíme a jednáme. Pokud jsme se v dětství setkali s bolestnými zážitky, většinou zůstáváme uvězněni v této bolesti a nevíme, jak s ní naložit a jak tu ránu zahojit. Naše vnitřní dítě se nachází v onom časovém bodě a nemůže se vyvíjet dál - myšlenky, pocity a prožitky v nás jakoby zamrzly a dále fungujeme tak, že v sobě veškerou tu bolest ignorujeme a potlačujeme.

V dětství nám tento obranný mechanizmus možná dobře posloužil, ale toto trvalé potlačování bolesti nás nakonec může zničit. Bolest lze však vyléčit jen tehdy, když obrátíme pozornost zpět k tomu dítěti, které se bojí opět otevřít a prožívat podobné emoce. Musíme mu naslouchat a poskytnout mu lásku, kterou tehdy potřebovalo.

Budeme-li očekávat, že láskyplnou rodičovskou péči nám poskytne někdo jiný, zůstaneme nadále bezmocní a jako sirotci. A stejně tak se nikdy neuzdravíme, uvěříme-li, že někdo jiný nám dá to, co nám chybí. Nejlépe můžeme své uzdravení podpořit tím, že se péče o dítě přítomné v našem nitru ujmeme sami. Tím, že tomuto dítěti, které se cítí bezmocné, ochuzené, vystrašené a nemilované, poskytneme svou pozornost a uzdravíme ho. Způsobů a technik je několik, pokud byste s tím chtěli pomoci, můžeme se na to spolu zaměřit.

Těším se na Vás

Blanka